12.12. 2012 11.01
A ja si rikam k cemu mi jsou ty oranzove vlasy. Kdyz jsem cele dny zavrena doma... Udelam si caj, pak mozna i obed a budu doufat ze do vecera bude lepe. Ten film byl hodne pusobivy. Mela jsem pak hodne potizi s usnutim, tocila se v posteli jako bych se uprostred mtrace mela ztrazit ve viru. A ten vir snu me parkrat v noci zas vyplivl a ja do nej znovu slozite zaplouvala. Byla jsem na zajimavych mistech a ukazovala je ruznym lidem, kteri ta mista neznali protoze prece v me mysi nikdy nebyli. Jezdila jsem na zvlastnich strojich a chytala miniaturni motily kteri meli sva jmena, ztratili se mi ale v hejnu musek. Hrala jsem ve snu hru, ktera mi ted naprosto nedava sysl, uz jen z hlediska proc ji hrat nebo z hlediska principu ktery nechapu. V tom snu to bylo ale to nejlepsi co jsme mohli delat. Take jsem si pak vybrala vyborny kolac nebo dortik jen jsem si ho vybirala prez hodinu, protoze jich ve vitrine meli prez par set. Ten snovy svet me bavil vic nez ten kde sedim sama v posteli, je mi divne a vim ze musim pracovat a to ticho narusovat aspon hudbou...
2. 8. 2012 19.12
Dnesni den s kazdou odbitou hodinou po poledni tezkne. Sklanim se k zemi, pritom stojim naprimena jako vzdy. Tezknou vicka a suchosti simraji skla, prez ktera se snazim divat stejnym pohledem, jako pred par hodinami. Vidim jen bezedny prostor a cas v kterem nema smysl se sebemin pohnout, cokoli rict, nebo poradne z hluboka se nadechnout.
Dnesni den s kazdou odbitou hodinou po poledni tezkne. Sklanim se k zemi, pritom stojim naprimena jako vzdy. Tezknou vicka a suchosti simraji skla, prez ktera se snazim divat stejnym pohledem, jako pred par hodinami. Vidim jen bezedny prostor a cas v kterem nema smysl se sebemin pohnout, cokoli rict, nebo poradne z hluboka se nadechnout.
-mozna jit spat a tu propast zaplnit sny, ktere casto zanechaji silnejsi stopy nez kroky, ktere sdilim s ostatnimi, kteri zrovna take nesli spat-
rozpoznavala jsem lehounky tres, ktery vede za ruku tu bezvychodnost, to nic,j ktere za nejakou dobu zmizi (za hodiny ci dny) a privede ho drive ci pozdeji dalsi ruka
hledam ci jsou ty ruce co satraji po poustich a v mych ustech rozsyvaji bodavy pysek, ktery se zachytava mezi zuby
citim se unavena s klesajici hlavou do dlane leve ruky
Nekde ve me je ta sila s kterou se nemusim podpirat. Ale nevidim ji. Stejne jako nevidim nic za tou propasti.
Skoro na nic nemyslim, ale temer kazda myslenka jen s malym naznakem projeveni jakehokoli citu se vzbouri, sape se z te diry a ja ji musim rychle zahodit.
Mozna by vyschlym ocim neuskodilo par kapek-ale nechci tomu propadnout, kdyz tusim, ze ta sila tam je.
24. 6. 2012 6.46
Kazdy ma tolik prani, vyposteji je k nebi a to je jimi zahlcene, nektere z nich shori, proc bych si take mela neco prat? Vzletelo, ale nikdo nevedel, ze si nic nepreji.
Letiste je klidne, prazdne. Do ticha svita. Lampy vysici ze stropu na dlouhych kabelech vysi stejne strnule jako vsichni cestujici. Jen jedna se hybe-kdo ji rozhoupal?
26. 4. 2012 17.11
Jako bych byla ve snu nekoho jineho. Muze, starsiho ale sportovne zalozeneho. Nevidela jsem mu do tvare, byla jsem on. Stoupal strmym lesnim svahem vzhuru, slapky kola lehce prokrupavaly a obcas mu ubral nektery ze zaberu hodne sil. Nekdy jsem byla on a nekdy on pred par vterinami, nez na tomto miste byl, takze jsem pozorovala sve zada. Byl slyset detsky smich, ja se take smala. Prez sva zada jsem dite nevidela a dostat se do pohledu prvniho jezdce uz jsem nedokazala, byla jsem vsak stale on. Sikmo svahem tekl maly potucek, tvoren jakymisi kamennymi schudky a obcas se v nich objevovalo jezirko. Zastavil a ja o par vterin take. Chvili jsem stala na stejne urovni a byli jsme jedna postava, pak udelal krok v pred a polozil dite na jeden schudek z potucku, oba se smali, to bude srandy. Ale predem vedel jak to dopadne, byl to sen ktery se mu opakoval, sen ktery si schvalne navozoval, sen ktery mozna i zazil aniz by snil, sen s kterym se chtel smirit. Pomalu ho pustil at si pluje po tom ricnim toboganu, hups, hups. Byl to nebezpecny pohled a zase ucitil tu neskutecnou bolest kdesi uvnitr, sevrelo se mi hrdlo. Po par schodech zustalo plavat v jednom z jezirek, tak jak tomu byvalo kazdy sen a jako vzdy se k nemu priblizil a chystal se ho popostrcit dal, popostrcit a prekonat tu bolest.
Proc to delas? Porad, neustale dokola? Proc se trapis? Proc to nezkusis jednou jinak? Nevidis nadeji? Budoucnost?
Nedelej to! Kricim.
..
Neudelal to.
Jeste dycha, bere ho z vody.
__________________________
__________________________
Ted uz nejsem nikdo jsem prostor v pokoji, prazdnem a bilem-jsem pokoj. Uprostred me sedi zena. Ona mela stejne sny jako on, ztratila a neustale ztracela.
Jeji ztrata nezalezela na ni, nybrz na nem.
Cekala zas se semknutymi koleny.
Prisel.
Dnes byl sen jiny.
10. 7. 2011 0.22
Pozorovala jsem hvezdy...ty zakryly mraky, takove ty mraky ktere vypadaji jako morska vodni hladina, ty co se vlni a clovek ma pak pocit, ze kdyz udela dve tri tempa vzhuru tak proplave do jineho sveta. Ty mraky me hrozne vtahuji az ve me vyvolavaji hruzu....a zacina se blyskat.
5. 3. 2011 0.10
Muj sen: lod pluje po mori plavi se s ni mnoho lidi ale je tak vratka. Naklonim se doleva a lod se nahle prevrati palubou pod hladinu, snazim se zhoupnout a obratit ji zpet, paluba je opet nad morem ale tentoktat se otaci opacnym smerem a znovu konci v hlubine, cela lod se potapi a me snazeni se opet nekolikrat opakuje, vsak navzdy marne. Lod se potapy. Ocitame se na jine lodi, ted veci vsak o to je mene stabilni prevraci se jen pri otoceni hlavy a opet se potapi. Lod treti je mala a jeji stabilita se da jaks taks udrzet, mozna proto ze jsme tak namackani a nemuzeme se hybat. Lod konecne dopluje bez jedineho obratu pod hladinu a vysadi nas u brehu. Je tu jeden kluk, pry mi chce neco ukazat a vede me svou cestou, dav jde pomalu za nami, lezi tu par odlozenych hodinek jsou barevne a on mi dava ruzove ale ja bych radsi jine. Nechavam si je a jdeme dal. Je to pry nejaka galerie, jsem zvedava...
Obrovska mistnost s nekolika otevrenymi patry s vysokymi stropy do kterych vedou jen provazove zebriky, skoro vsichni uz jsou nahore a ja tedy vylezam za nim. Uz jsem skoro nahore ale za zebrikem neni zadny uchyt k vyhoupnuti se do patra a podlaha hodne klouze. Nastesti je po prave ruce roh a tak se na nej vyhoupnu a jsem tam. Myslim ze tohle patro mi bude stacit... On uz tam ale neni, nikdo tam neni. Jen maly poklop uprostred mistnosti, je otevreny...
3. 5. 2010 18.03
Mohu jet na kole a pozorovat oblohu. Mohu zpívat bez úst a tančit v kolech, však stále vidím jen prázdnou oblohu.
25. 4. 2010 21.12
Jsem sama doma, na me tváři se objevují obrazce a pod proudem vody zase mizi.
Květina rostoucí od spicky nosu, tvořící vějíř nikam nemizici.
Tečka, která nemá větší vyznam než nic. Zas na špičce.
Kroužek, znamenající o něco více než tečka.
Kroužek, špička nosu a opět vjejirova květina.
Myslenky se linou a zalinaji, skáčou a jsou pohlcovany sami sebou a náhle jako by vůbec neexistovaly.
Žádné komentáře:
Okomentovat